Destilované nápoje v lahvích s přídavkem cukru a přidaných aromatických látek, jako je Grand Marnier, Frangelico a americká kořalka, jsou likéry.
První jasný důkaz destilace pochází od řeckých alchymistů z Alexandrie v prvním století našeho letopočtu. Destilovaná voda byla popsána ve druhém století n.l. Alexandrem z Aphrodisias. Destilace v Číně by mohly začít během východní dynastie Han (1. až 2. století), ale archeologický důkaz ukazuje, že skutečná destilace nápojů začala v Jin a jižní dynastie Song.
STŘEDNÍ ASIE
Destilace zmrazením se používala ve Střední Asii někdy v raném středověku. Tato technika zahrnuje zmrazení alkoholický nápoje a poté odstraní led. Technika zmrazení měla omezení v geografii a realizaci, a tak nebyla široce použitelná.
Mnozí věří, že výrazná nevýhoda této techniky je to, že soustředí toxiny, jako jsou methanol a přiboudliny, spíše než aby snížila jejich koncentraci. Ale to není pravda. Destilace zmrazením pouze extrahuje vodu z látky, takže je méně likvidní s více objemem alkoholu.
EVROPA
Nejstarší důkazy o destilaci alkoholu pochází z školy v Salernu v jižní Itálii v 12. století.
Frakční destilace byla vyvinuta Tadeem Alderotti v 13. století. Metoda produkce byla napsána v kódu, což naznačuje, že byl držen v tajnosti.
V roce 1437 byla, "spálená voda" (brandy), zmíněna v záznamech kraje Katzenelnbogen v Německu. Byla podávána ve vysoké, úzké sklenici s názvem Goderulffe.
Nároky na původ vzniku specifických nápojů jsou sporné, často se dovolávají národní hrdosti, ale jsou věrohodné až po 12. století našeho letopočtu, kdy se irská whisky a německá brandy staly dostupnými. Tyto pálenky měly mnohem nižší obsah alkoholu (asi 40%), než čistě alchymistické destilace. Spotřeba destilátů dramaticky vzrostl v Evropě a po polovině 14. století, kdy byly destiláty běžně používané jako léky na černou smrt. Kolem roku 1400 přišly metody jak destilovat pálenky z pšenice, ječmene a žita - levnější varianty než z hroznů. Tak začaly "národní" nápoje Evropy: Jenever (Belgie a Nizozemsko), Gin (Anglie), Schnaps (Německo), Grappa (Itálie), Horilka (Ukrajina), Akvavit/Snaps (Skandinávie), Vodka (Rusko a Polsko ), Ouzo (Řecko), Rakia (Balkán), a Poitín (Irsko). Skutečné názvy se objevily v 16. století, ale nápoje byly dobře známy před již do té doby.
MODERNÍ DESTILACE
Základní proces destilace se nezměnil od osmého století. Došlo však k mnoho změnám v metodách používaných pro přípravu organického materiálu. Znalost principů kanalizace a přístup k standardizovaným kmenům kvasinek zlepšily kvalitu základních surovin. Větší a účinnější destilační přístroje snížily množství odpadu a produkují více nápojů v menších oblastech.
Lékárny objevily vědecké principy stárnutí a navrhli způsoby, jak urychlit stárnutí bez zavedení drsné chuti. Moderní filtry dovolily palírnám odstranit nežádoucí zbytky a vytvářejí hladší hotové výrobky. Ze všeho nejvíce má však vliv marketing, který vyvinul celosvětový trh s destiláty a rozšířil je tak i mezi populaci, která dříve alkohol nekonzumovala.